Dlouho jsme spolu nikam necestovali a díky pracovnímu vytížení jsme vlastně ani nemohli. Přišel však tento víkend a rozhodli jsme se, že to napravíme. Drahuška navrhla, že bychom mohli jet do Českého Krumlova, který je zapsán do památek světového dědictví UNESCO. Po shlédnutí propagačních materiálů na internetu jsem nadšeně souhlasil. Našli jsme si a zarezervovali ubytování v minihotelu Abraka, který se nachází v samém historickém centru města.

V pátek nastal den odjezdu, odpoledne jsme si narychlo zabalili a uháněli jsme autem do Jižních Čech. V Praze samozřejmě doprava vázla a za sjezdem z D1 směrem na České Budějovice jsme se dostali do docela slušné kolony. Po jejím překonání se už ale jelo docela dobře.

Blížily se Pavlovi narozeniny a já jsem si lámala hlavu, čím ho tak překvapit. Nakonec mě napadl maličký dárek v podobě víkendu na Jižní Moravě. Záměrně píšu maličký, protože ten velký dárek, přírůstek supermota KTM do naší rodinky, ho čeká v nejbližších dnech.

A proč zrovna Jižní Morava? Já jsem se nechala inspirovat výlety, které jsme s mojí mamkou absolvovaly před dvěma lety, kdy jsme navštívily Strážnici a okolí. Pochopitelně nechyběla ochutnávka vína, příjemné posezení a také shlédnutí takových skvostů, jako je obraz od Tiziana „Stahování Marsya z kůže“ na zámku v Kroměříži. Za zmínku také stojí návštěva hradu Buchlov. Vzpomínám si, jak jsme tam trochu bojovali s filmaři, kteří tam přijeli nečekaně natáčet Báthory. Původně měli dohodnutý jiný termín, tudíž všechny zarezervované prohlídky hradu měly proběhnout dle plánu. Nakonec vše dobře dopadlo, filmaři i naše výprava jsme se na hrad vešli. Zážitek to byl opravdu super.

Na páteční den slibovali meteorologové slunné a teplé počasí a já jsem měl volný den. Drahuška ráno odjela pryč s výhledem na návrat až v sobotu pozdě večer. Doma jsem sedět nechtěl, a proto jsem vyrazil na výlet, tentokrát na kopec Raná, který se nachází u Loun. Na Rané jsem byl poprvé v roce 1994, kdy jsme na vojně měli se dvěma kolegy cestu z Prahy do Mostu a pod kopcem jsme zastavili a vyšlápli jsme si jej. Tenkrát tam seděl jeden paraglidista se kterým jsme se dali do řeči a dozvěděli jsme se, že paragliding vůbec není nebezpečný sport, pár zlomenin už sice měl, ale jinak nic vážného. Dnes už je ale trochu jiná doba a křídla jsou bezpečnější než kdysi. Podruhé jsem byl na Rané s Drahuškou, jeli jsme tenkrát také do Mostu a taktéž jsme se cestou zastavili na kopci.Pamatuji si, že se na nejvyšším místě kopce rojil nějaký hmyz a vůbec se tam nedalo pobývat. Stačilo však sejít pouze o kousek níže a bylo po problému.

Byla neděle a počasí nám přálo. Řekli jsme si s Drahuškou, že bychom mohli někam vyrazit. Ráno jsem při surfování po internetu našel na serveru Aeroweb.cz aktualitu o tom, že byla zahájena muzejní sezóna Leteckého muzea Vojenského historického ústavu Praha v Praze – Kbelích. Bylo tedy rozhodnuto. Pojedeme do Prahy a podíváme se při té příležitosti i na Petřín, který chceme navštívit už poměrně dlouho.

Do Leteckého muzea jsme dojeli autem a zaparkovali na přilehlém parkovišti, které se nachází přes silnici poblíž vchodu do muzea. Příjemným překvapením byl vstup zdarma. K vidění jsou exponáty v interiérech několika hal, ale také v exteriérech, kde jsou vystavena zejména proudová letadla a vrtulníky. Prohlídku jsme začali prohlídkou historie letectví a kosmonautiky v Čechách, jejíž přehled se nacházel v jedné z budov poblíž vchodu do muzea. Dále jsme pokračovali do největší haly, kam jsem se těšil asi nejvíce. Jsou tam totiž mimo jiné exponáty, které létají i v dnešních dobách. Po prohlídce tohoto místa jsme se podívali na venkovní expozici a poté jsme ještě zavítali do dalších dvou hal, kde byly vystaveny historické letouny a další technika související s létáním.